Sdílená ekonomika je pojem, který se v poslední době skloňuje především mezi podnikateli. Obecně se tak označuje sdílení komodity vlastníkem s dalšími osobami výměnou za finanční protislužbu. Nejúspěšnějšími platformami pro sdílenou ekonomiku jsou Airbnb a Uber. Aby se ovšem předešlo jejich zneužívání podnikateli, hovoří se o zavedení regulací.
Co všechno se dá regulovat?
Obecně přichází v úvahu omezení podle plochy či počtu nemovitostí. Podobná regulace už dříve existovala třeba v Berlíně, kde tamní obyvatelé mohli pronajímat maximálně 50 % plochy bytu. Další z možností, kterou ostatní státy hojně využívají, je určení maximální délky pronájmu za rok. Tyto limity se většinou pohybují mezi 90 a 120 dny ročně a jsou doprovázeny dalšími restrikcemi.
Podle analýzy sdílené ekonomiky vypracované Úřadem vlády ČR je dispozici několik variant:
Nulová varianta
Současná situace ohledně regulací se nezmění, stát do soudobého právního rámce nezasáhne. Sdílená ekonomika zůstane v tzv. šedé zóně. Posouzení služeb podle legislativy ohledně toho, zda dochází k naplnění znaků podnikání, by bylo ponecháno na kontrolních úřadech. Lze očekávat, že by ve většině případů došlo k posouzení aktivity jako neoprávněného podnikání, z čehož by plynuly vysoké pokuty.
Úprava definice podnikání
Spočívá v úpravě zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, a/nebo v úpravě občanského zákoníku. Přivýdělek přes digitální platformy by nebyl považován za podnikání. Zde se nabízí dvě možnosti. První do zákoníku zakotvuje definicí dočasnosti. Rozlišoval by se tak soustavný a příležitostný příjem, přičemž ten příležitostný by byl osvobozen od povinností spojených s podnikáním. Druhou možností je zařadit sdílenou ekonomiku obecně mezi výjimky živnostenského zákona. Vyžadovalo by to ovšem omezení maximálního příjmu, odpracovaných hodin nebo počtu pronajímaných nemovitostí. Zde by bylo třeba rozlišit, co skutečně naplňuje definici sdílené ekonomiky a co už je čisté podnikání.
Vlastní zákon o sdílené ekonomice
Pro sdílenou ekonomiku by byl vytvořen vlastní zákon, který by ji jasně definoval a vyhradil oproti p/odnikání. Měl by zakotvit i odpovědnost poskytovatelů služeb. Bylo by možné nový zákon provázat s právní úpravou daně z příjmu v rámci zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, kde je příjem do 30 000 Kč ročně osvobozen od danění.
Regulovat každý sektor zvlášť
Platforma Airbnb by například spadala pod zákon o hotelnictví. Jednotlivé zákony by museli projít modernizací, která by zohlednila současnou digitalizaci a zrovnoprávnila podmínky.
Kombinovaný přístup
V tomto postupu se zkomibnuje vymezení sdílené ekonomiky s novelizací jednotlivých sektorových zákonů. Ačkoliv je tento přístup nejvíce komplikovaný, problém by mohl vyřešit nejlépe.
O potřebě regulací už současné kapacity téměř nepochybují. Airbnb v Praze během šesti let zvedlo nabídky ze 670 pronajímaných bytů či pokojů na téměř 20 000 a s kapacitou přes 70 000 lůžek konkurují pražským hotelům a penzionům. Největší vytížení zaznamenává Praha 1 a 2, každá s kapacitou asi 30 000 lůžek. V daleko větší míře než v ostatních evropských městech se zde prosazuje krátkodobé pronajímání několika bytových jednotek jedním majitelem. V extrémních případech se objevují dokonce hostitelé pronaímající několik desítek nemovitostí najednou.
To vše s sebou nese problémy v podobě klesajícího počtu dostupných bytů pro běžné, dlouhodobé nájemníky. V turisticky atraktivních městech se zkrátka vyplatí pronajímat byt pouze krátkodobě.
V Česku patří mezi největší zastánce regulací Pirátská strana. O jejich návrzích bylo psáno v článku Airbnb v Česku – současné změny a regulace. Kromě definování sdílené ekonomiky jako podnikání chtějí chránit zejména sousedy, kteří by mohli mít právo do krátkodobých pronájmů zasahovat. Hranice ročního výdělku, za kterou už by pronajímání mělo být považováno za podnikátní, by byla stanovena na 30 000 Kč. Jenže vzhledem k tomu, že roční náklady na provoz bytu lehce přesáhnou 50 000 Kč, je tato hranice příliš nízká.
Návrhy na regulaci krátkodobých pronájmů vyvolávají diskuze o omezování soukromého vlastnictví a tím pádem i občanského práva. Proto je jejich prosazování obtížné. K jejich zavedení přitom nesvádí jen ubývání kapacit pro běžný pronájem, ale také zvýšený hluk, nepořádek nebo spotřeba rivalitních veřejných statků, jako jsou např. parkovací místa. Mezi klady sdílené ekonomiky patří naopak lepší využití statků, z nichž některé by jinak ležely ladem, zvýšení příjmů z cestovního ruchu, snížení cen hotelových lůžek a snadný výdělek pro pronajímatele.
