Pavlu Temrovou jsme si pozvali do naší realitní snídaně, abychom si s ní popovídali o její úspěšné knize Realitní kuchařka, navazujícím projektu a o tom, jak se zabezpečit na stáří.
Proč jsi se rozhodla napsat knihu „Realitní kuchařka“? Víme, že nejsi realitní makléřka, takže šlo o nějakou vlastní iniciativu?
Vzhledem k tomu, že se ve světě nemovitostí pohybuji již několik let, nabrala jsem mnoho zkušeností, které jsem chtěla sdílet. Prošla jsem si všemi procesy od nákupu po prodej a pronájem různých nemovitostí a v podstatě toto všechno jsem si osahala ze strany jak prodávajícího, tak i kupujícího. Tyto své osobní zkušenosti mě napadlo dát do civilní stravitelné formy a takovou formu nabídnout lidem, kteří zrovna tyto věci mohou řešit, či se o ně zajímat. Vzhledem k tomu, že jsem si všimla, že na trhu není přiliš knih pro tak zvané laiky, bylo lehce rozhodnuto. Hlavním důvodem tedy bylo to, že jsem chtěla napsat jednodušší formu pro lidi, kteří se v realitách tolik nevyznají a odborné sofistikované knihy, které trh nabízí, jim nic neříkají. Chtěla jsem také ukázat lidem, že i přesto, že nemají peníze, tak to nutně nemusí znamenat, že nemohou začít jiným způsobem.
Já sama začala s velmi málem. Pokud má člověk nějakou vůli pracovat a má kontrolu nad svými výdaji, tak se s tím rozhodně dá něčeho docílit. Pokud si nějakým způsobem nezačneme tvořit finanční jistotu, tak stáří bude velmi smutné období našeho života. My všichni žijeme v nějaké představě, že se o nás někdo ve stáří postará, ale opak je pravdou. Realita je bohužel někde jinde a myslím si, že je velmi nutné, aby lidé v produktivním věku zaseli semínko, které jim do budoucna vyroste v nějaké aktivum.
Zrovna nedávno jsem četla jedno zajímavé srovnání. V roce 1948 na jednoho důchodce pracovalo 9,5 lidí. V roce 2008 na dva důchodce pracovali tři pracující a v roce 2050 budou dva pracující pracovat na 3-5 důchodců. Pokud si nějakým způsobem nezačneme tvořit finanční jistotu, tak stáří bude velmi smutné období našeho života.
Velice se nám líbilo, že tvá kniha byla protkaná tvými osobními zkušenostmi s realitami. Máš nějakou zpětnou vazbu od lidí, kteří tvou knihu četli? A jak rychle začala mít tvá kniha odezvu?
Přestože jsem tu knihu původně cílila na obyčejné lidi, ozývají se mi k mé velké radosti i lidé z oboru. Zaměřovala jsem se především na to, abych poskytla jakousi naději a nabídla řešení lidem, kteří nemají třeba dostatek peněz na krásný nový byt v Praze, ale mají třeba určitou bonitu vůči bance, aby si mohli koupit nemovitost v jiném regionu nebo nějak řešili celkově svou životní situaci s ohledem na to, že do budoucna až budou staří, nedostanou od státu nic.
Odezvu začala mít má kniha v podstatě okamžitě. V rámci mého webu dávám lidem možnost v případě nákupu knihy, bezplatnou konzultaci zdarma. Minimálně 30% lidí, kteří si mou knihu koupí, se následně ptají na nějaké věci ať už čistě doplňující ke knize, či je zajímá, zda jejich aktuální pohled na věc vidím podobně.
Není to o tom, že každý musí vlastnit nemovitost, podstata je žít štastný život a pokud ten život znamená žít v pěkném pronajatém bytě, tak je to v pořádku. Spolu s tím by ale bylo dobré tvořit si nějakou finanční rezervu.
Lidé, kteří se na tebe obracejí, chtějí pomoci vyloženě s koupí nemovitosti nebo mají otázky spíše informativního charakteru?
Z 99% procent jsou to lidé, kteří se pouze ptají a chtějí jen doupřesnit nějaké věci k té knížce. V uplynulých měsících se na mě obracejí lidé, kteří chtějí i poradit přímo k jejich situaci a to třeba, zda si mají vybrat dům nebo byt apod. Velice často se mě lidé ptají na Ústecký a Moravskoslezský kraj, dále je pak zajímá Praha a Střední Čechy.
Ptala ses jich někdy, proč jdou s těmito dotazy za tebou a ne za nějakým realitním specialistou? Čím myslíš, že to je?
Myslím si, že ta kniha v nich probudí zájem o to téma a obrátí se na mě jako na autora. Snažím se v lidech probudit nějaké možné řešení k nějaké situaci, ve které se nachází. Málokdo si uvědomuje, že to řešení je v podobě těch nemovitostí. Ukazuji lidem, že jejich tíživá situace má řešení, když oni si mysleli, že to řešení nemá a neviděli ho. Věřím v to, že když už přistupují přímo k nějaké koupi, že se již obrací na specialistu.
Lidé žijí v určitých bariérách, že si nemohou nemovitost dovolit a že je pro ně koupě kolikrát riskantní.
Mohla bys uvést případ, kdy jsi pořídila nějakou zajímavou nemovitost za slušné peníze, aby lidé mohli vidět, že se nemusí vždy jednat o miliony korun?
Koupit nemovitost za lepší cenu a udělat takový ten „chytrý tah“, jsou dvě odlišné věci. Pokud si někdo chce koupit hezký velký byt v Praze, tak určitě bude v nějakém cenovém ranku a to, i kdyby se mu podařilo tu cenu snížit.
Pokud chcete bydlet v lepším bytě, můžete si koupit třeba za 150 000 Kč byt v jiné lokalitě vyhovující nárokům na nájemní bydlení a obratem ten byt pronajmout za 5000 Kč, takže se Vám za dva tři roky splatí sám a zbyde Vám byt, který není zatížen žádným úvěrem. Následně ten byt můžete použít jako zástavu vůči bance na nákup jiného bytu, případně můžete ten byt prodat a s těmi penězi si udělat co chcete. Důležité je zohlednit tu lokalitu ze všech stran a umět vytipovat, kde bude poptávka po nájemním bydlení.
Co je dále strašně důležité je spolu s typováním vhodné lokality, najít i vhodné lidi k pronájmu. V dnešní době má neplatič větší právo a trvá několik měsíců, než ho dokážete vystěhovat a skutečně existují organizované skupiny lidí, kteří zneužívají občanského zákoníku.
Máš nějaký typ jak najít správného nájemníka?
Vratná kauce je jednoznačně prvním nejdůležitějším bodem, který by člověk neměl vynechávat. Důležité je chtít minimálně jeden měsíční nájem s tím, že já si raději počkám na lidi, kteří mají alespoň na dvouměsíční vratnou kauci, což je pro mě taková garance toho, že bude mít následně na samotný nájem. Kdo má totiž možnost zaplatit kauci, tak už pravděpodobně měsíčně bude schopen hradit nájemné.
Byl i případ, kdy jsem pronajala byt prakticky bez kauce, ale jen proto, že jsem věděla, že ho pronajímám solidnímu a důvěryhodnému člověku. Vynechat kauci doporučuji tedy pouze v takovém případě, kdy například díky realitním makléřům máte důvěru v člověka, kterému byt pronajímáte. V takovémto případě se dá s tou kaucí dobře hýbat dolů.
Další podceňovanou věcí je výpis z trestního rejstříku. Není dobré se stydět zájemce požádat o to, aby jej předložil, většina lidí s tím nemá problém a vy můžete mít větší pokoj na duši. Samozřejmě věcí, na které je třeba se zaměřit je hrozně moc, ale tyto dvě jsou pro mě takové zcela zásadní.
Co je také dobré, je říct si o referenci od majitelů bytů, ve kterých předtím zájemce bydlel a co dále vyžaduji po nájemnících je určitě pojistka proti hmotné odpovědnosti.
Pro koho je tvá kniha určena? Je určena pro všechny věkové kategorie?
Myslím si, že má kniha je určena pro člověka ve věku, kdy je nějakým způsobem schopný chodit do práce a vydělávat peníze až po vysoký důchodový věk. Je i řada seniorů mezi námi, kteří si neuvědomují, že například chalupy a chaty, na které jezdí párkrát do roka, mají obrovskou hodnotu pro toho, kdo hledá rekreační objekt. Středně velká chata nebo chalupa může za týden sezónně vydělat dědečkovi a babičce třeba i patnáct tisíc. Jsou statistiky, které říkají, že nejméně informováni o hodnotě nemovitostí jsou právě senioři.
Povíš nám na závěr ještě něco o svém projektu, který navazuje na knihu?
Realitní kuchařka je projekt, jehož jednou částí je právě kniha, která byla v roce 2015 aktualizována a rozšířena o nové kapitoly. Cílem tohoto projektu je populárně naučnou formou popularizovat téma nemovitostí. Myslím si, že téma realitní gramotnost by se mělo učit už od dětství. Děti by si měli uvědomovat, že se jedná o součást makroekonomického světa a Realitní kuchařka má ambice právě tuto realitní gramotnost šířit dlouhodobě i třeba mezi děti nějakými vzdělávacími semináři, které jsou tedy určené především čtenářům knihy i jiným zájemcům.
Ráda bych, aby se toto téma šířilo do budoucna k lidem, kteří třeba nejsou ještě výdělečně činní, ale kterým ta znalost může pomoci dělat správná rozhodnutí. Příležitosti jsou mnohdy kolem nás a my všichni vyrůstáme často s nějakými předsudky a omezeními, které nám dává naše společnost.
Můžeme ještě zmínit tvůj živý seminář?
Můj první seminář v podstatě vzešel z popudu mého okolí, které se na mě často obracelo s dotazy ohledně mé knihy. Rozhodla jsem se tedy udělat takové neformální setkání a k mému velkému překvapení přišlo 32 lidí. Zjistila jsem, že je hezké se bavit o konkrétních věcech, se kterými často návštěvníci přijdou, takže ty semináře jsou určitě přínosem jak pro návštěvníky, tak i pro mě samotnou.
Děkujeme za hezké povídání a přejeme, ať se daří ve tvém projektu a máš spoustu dalších pozitivních ohlasů.
I já děkuji za pozvání.
Celý rozhovor ve formě videa najdete na tomto odkaze: „Realitní snídaně č. 4 s Pavlou Temrovou“
A na závěr ještě jeden VIDEO TIP!
V roce 2015 vystoupila Pavla Temrová na veletrhu FOR ARCH s přednáškou: Jak ušetřit při nákupu pozemku
